Podle studie Environmental Claims in the EU: Inventory and Reliability Assessment, kterou pro Evropskou komisi zpracovaly společnosti Milieu Consulting a IPSOS, je kvalita environmentálních tvrzení na evropském trhu dlouhodobě problematická:

• 53,3 % analyzovaných environmentálních tvrzení bylo vyhodnoceno jako potenciálně zavádějících,
• 40 % tvrzení nebylo dostatečně podloženo relevantními důkazy,
• v EU existuje více než 230 environmentálních značek a přes 100 energetických „zelených“ štítků s velmi rozdílnou úrovní transparentnosti,
• přibližně 50 % zelených štítků nabízí slabé nebo žádné ověřování.

V důsledku toho je pro spotřebitele stále obtížnější orientovat se v environmentálních tvrzeních uváděných na výrobcích, službách i v marketingové komunikaci podniků.

Tyto praktiky jsou souhrnně označovány jako greenwashing, tedy používání nepravdivých, nepřesných nebo zavádějících tvrzení o environmentálních přínosech výrobků, služeb nebo podniků.

Vznik návrhu směrnice o zelených tvrzeních

V reakci na tento stav předložila Evropská komise v březnu 2023 návrh směrnice o environmentálních tvrzeních (Green Claims Directive), jejímž cílem je zvýšit důvěryhodnost dobrovolných environmentálních tvrzení na jednotném trhu EU.

Návrh směrnice doplňuje stávající spotřebitelskou legislativu EU a navazuje zejména na:

• směrnici o nekalých obchodních praktikách,
• iniciativy v oblasti udržitelných produktů,
• cíle Evropské zelené dohody.

Cíle návrhu směrnice o zelených tvrzeních

Cílem návrhu směrnice je:

• eliminovat zavádějící environmentální tvrzení v obchodní komunikaci,
• posílit ochranu spotřebitele,
• zajistit, aby environmentální tvrzení byla spolehlivá, srovnatelná a ověřitelná v celé EU,
• vytvořit rovné podmínky pro podniky působící na jednotném trhu,
• podpořit informovaná spotřebitelská rozhodnutí a přechod k oběhové ekonomice.

Klíčová opatření návrhu směrnice

Podle návrhu směrnice musí být každé dobrovolné environmentální tvrzení:

• jasně definované,
• vědecky podložené,
• ověřené nezávislou a akreditovanou třetí stranou.

Směrnice zavádí:

• jednotná kritéria pro dokazování environmentálních tvrzení,
• povinné předběžné ověřování tvrzení před jejich použitím v marketingu,
• pravidla pro správu a schvalování systémů environmentálního označování.

Zvláštní pozornost je věnována používání offsetů v tvrzeních (např. „klimaticky neutrální“) a zákazu tzv. samocertifikace. Pokud je environmentální tvrzení založeno (zcela nebo částečně) na kompenzacích emisí, musí podnik transparentně uvést:

• zda ke snížení emisí dochází vlastními opatřeními nebo prostřednictvím offsetů,
• jaký je rozsah a charakter těchto offsetových aktivit.

Stav legislativního procesu

Návrh směrnice byl zveřejněn v březnu 2023 a v současnosti se nachází v legislativním procesu mezi Evropským parlamentem a Radou EU. Po jeho přijetí budou mít členské státy 18 měsíců na transpozici do národních právních řádů.

Reálně se proto počítá s obdobím 2026–2027 jako s časovým rámcem pro přijetí a implementaci pravidel.

Na koho se bude směrnice vztahovat

Směrnice se bude vztahovat na všechny podniky, které uvádějí dobrovolná environmentální tvrzení vůči spotřebitelům na trhu EU – bez ohledu na to, zda mají sídlo v EU či mimo ni.

Výjimku tvoří mikropodniky (méně než 10 zaměstnanců a obrat do 2 mil. EUR). Ty nebudou mít povinnost povinného ověřování, ale mohou dobrovolně požádat o posouzení svých tvrzení.

Jak se budou posuzovat zelená tvrzení

Návrh směrnice klade důraz na vědecký přístup a posuzování environmentálních dopadů v celém životním cyklu produktu či služby.

Za klíčovou metodiku je považována LCA (Life Cycle Assessment), tedy hodnocení environmentálních dopadů od těžby surovin přes výrobu a užívání až po konec životnosti produktu.

Samotný výpočet uhlíkové stopy není považován za dostatečný důkaz, protože se zaměřuje pouze na emise skleníkových plynů a opomíjí další environmentální dopady (např. biodiverzitu, spotřebu zdrojů, znečištění).

Ověřování a vymáhání

Zřízení ověřovacích orgánů a systému dohledu je ponecháno na členských státech. Ty musí zajistit:

• akreditaci nezávislých ověřovatelů,
• mechanismy kontroly a sankcí.

Tento přístup je zároveň jedním z nejčastějších bodů kritiky návrhu, protože může vést k rozdílné praxi mezi jednotlivými státy.

Sankce za greenwashing

Pokud je tvrzení vyhodnoceno jako zavádějící, podnik musí do 30 dnů zajistit nápravu. V opačném případě mohou být uloženy sankce, zejména:

• pokuta až do 4 % ročního obratu,
• propadnutí výnosů z daného produktu či služby,
• vyloučení z veřejných zakázek a veřejného financování až na 12 měsíců.

Spotřebitelská sdružení budou moci podávat žaloby, včetně hromadných žalob.

Na co se návrh směrnice nevztahuje

Návrh směrnice se nevztahuje na:

• existující evropské certifikace (např. EU Ecolabel, ekologické zemědělství dle nařízení 2018/848),
• povinné informace dle jiné legislativy,
• informace zveřejňované v rámci finanční regulace (SFDR),
• nefinanční reporting dle CSRD/ESRS.
• Směrnice se týká výhradně dobrovolných environmentálních tvrzení v marketingové komunikaci.

Aktuální právní rámec EU pro environmentální tvrzení

V současnosti v EU neexistuje samostatná a závazná směrnice specificky upravující environmentální tvrzení („green claims“). Návrh Green Claims Directive zatím nebyl formálně přijat a jeho legislativní osud je nejistý, přestože Evropská komise původně navrhla jeho přijetí v březnu 2023.

Environmentální tvrzení a označení dnes podléhají obecným pravidlům EU o ochraně spotřebitele a zákazu klamavých praktik (např. směrnice o nekalých obchodních praktikách – UCPD) a dalším sektorovým pravidlům pro označování výrobků.

Tyto normy zakazují klamavé environmentální informace přímo či nepřímo a jsou aktuálně platné a vymahatelné.