VSME: Dobrovolný reporting nebo nástroj bank a investorů k nacenění vašeho rizika?

V oblasti vykazování udržitelnosti v Evropské unii se nacházíme v přechodové fázi. Podoba balíčku Omnibus již byla představena a v průběhu roku 2026 se očekává jeho formální přijetí. Přestože zvýšení prahových hodnot CSRD vyvede část podniků mimo povinný reporting, praxe ukazuje, že řada firem ve svých přípravách podle ESRS pokračuje i nadále, a to bez ohledu na to, zda na ně bude povinnost dopadat přímo. Současně se stále více podniků, zejména z řad malých a středních firem, začíná zajímat o dobrovolný standard VSME (Voluntary Sustainability Reporting Standard for non-listed SMEs). VSME představuje samostatný rámec navržený tak, aby byl pro MSP proporcionální, zvládnutelný a využitelný v praxi, zejména v komunikaci s bankami, investory a obchodními partner. Otázka však nezní, zda firmy „mají“ dobrovolně reportovat. Důležitější je, co jim strukturovaný reporting podle VSME reálně přináší a proč se v současném prostředí čím dál více ukazuje, že nejde o dobrovolnost v pravém slova smyslu. VSME se postupně stává nástrojem, který firmám pomáhá reagovat na rostoucí požadavky finančního trhu, řízení rizik a přístup ke kapitálu, nikoli dalším administrativním cvičením.

Co je VSME a jak se liší od CSRD?

VSME je dobrovolný standard určený pro nekotované malé a střední podniky a mikropodniky, které nespadají do působnosti směrnice CSRD. [2]

Mezi hlavní rozdíly oproti plnohodnotnému reportingu (CSRD/ESRS) patří:
1. Povinnost vs. dobrovolnost: CSRD je pro velké firmy povinná, zatímco VSME je pro nekotované MSP dobrovolné.

2. Rozsah dat: Plný soubor standardů ESRS obsahuje okolo 1 180 datových bodů, zatímco VSME jich má v komplexní verzi 96. [3]

3. Metodika – bez dvojí materiality: ESRS vyžaduje náročnou analýzu dvojí materiality, zatímco VSME využívá princip „pokud je aplikovatelné“ (if applicable), což znamená, že firmy vykazují pouze oblasti relevantní pro jejich provoz. [4]

4. Ověření: Na rozdíl od CSRD nevyžaduje VSME externí ujištění (assurance) auditorem; postačuje vlastní prohlášení podniku. [4]

Hlavním cílem VSME je pomoci podnikům reagovat na žádosti o data, které dostávají od finančních institucí, velkých korporací a dalších zainteresovaných stran. [4] Standard má snížit administrativní zátěž tím, že nahradí různorodé dotazníky jednotlivých partnerů jedním uznávaným rámcem. [5]

Proč „dobrovolnost“ v praxi neplatí?

Ačkoliv je VSME formálně dobrovolné, argumenty o volitelnosti v tržní realitě neobstojí. Banky, investoři a pojišťovny své povinnosti v oblasti ESG stále mají. Finanční instituce musí řídit klimatická rizika ve svých portfoliích a vykazovat financované emise podle nařízení SFDR (Sustainable Finance Disclosure Regulation) a požadavků EBA (European Banking Authority) na 3. pilíř, podle kterých banky musí zveřejňovat, jaká ESG rizika nesou jejich portfolia a do jaké míry jsou tato rizika řízena na základě skutečných dat, nikoli odhadů. [6]

Právě k uspokojení těchto náročnějších požadavků bank, investorů a velkých korporátních klientů slouží Komplexní modul VSME. Ten nad rámec základu obsahuje ukazatele týkající se strategie, klimatických cílů, rizik či složení řídicích orgánů, které jsou pro tyto partnery klíčové při posuzování rizikového profilu podniku.

Pokud firma neposkytne strukturovaná ESG data, banka použije aproximaci rizika, tedy odhadové modely založené na sektorových průměrech. Tyto modely jsou vždy konzervativní, což pro firmu znamená:

• Horší úvěrové podmínky
• Vyšší rizikové přirážky
• Omezený přístup ke kapitálu. [6] [7] [3]

K tlaku finančního sektoru se navíc přidávají velké korporátní podniky, které jako zákazníci, dodavatelé či dodavatelé stavebních prací stále častěji vyžadují srovnatelná ESG data od svých partnerů z řad MSP.

Tyto velké firmy jsou totiž podle směrnice CSRD povinny podávat zprávy o informacích z celého svého hodnotového řetězce, aby pochopily své dopady, rizika a příležitosti v oblasti udržitelnosti. Sběr strukturovaných dat prostřednictvím VSME jim umožňuje plnit povinnosti v oblasti sledování emisí Scope 3 nebo provádět náležitou péči (due diligence) v oblasti lidských práv.

Struktura standardu: Moduly B a C

Standard je rozdělen na dva moduly, které umožňují podnikům „začít v malém“:

• Základní modul (Basic Module B) obsahuje minimální soubor 11 ukazatelů (B1–B11) zahrnujících emise, spotřebu energie, vodu, odpad a základní sociální metriky. [4] Je to cílový přístup pro mikropodniky.
• Komplexní modul (Comprehensive Module C) obsahuje dalších 9 ukazatelů (C1–C9). Tento modul je určen pro podniky s komplexnějšími operacemi nebo pro ty, které čelí přímému tlaku od bank a investorů na detailnější data o strategii, klimatických rizicích či lidských právech. [1]