V posledních letech prochází globální sektor letectví a obrany (A&D) rapidním růstem. Jen v roce 2024 stouply podle SIPRI globální výdaje na obranu o téměř 10 %. Jedná se tak o nejrychlejší tempo růstu za poslední čtyři desetiletí. S tímto růstem však přichází kritická zranitelnost: extrémní závislost na dodávkách strategických materiálů z geopoliticky nestabilních regionů, jako jsou Rusko, Čína nebo Kazachstán. [1] Evropská unie na tyto výzvy reaguje prostřednictvím strategického rámce Kompas konkurenceschopnosti EU (Competitiveness Compass), který definuje tři transformační imperativy, přičemž pro obranu je klíčový zejména třetí pilíř – snižování nadměrných závislostí a zvyšování bezpečnosti. V souladu s tímto Kompasem se cirkularita stává nástrojem pro posílení průmyslových kapacit prostřednictvím zákona o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act), zákona o pokročilých materiálech (Advanced Materials Act) a Bílé knihy o budoucnosti evropské obrany.[2] Cirkulární ekonomika v obraně se proto mění z okrajového tématu „zelené agendy“ na jeden z pilířů bezpečnosti a strategické autonomie.
Čtyři pilíře obranné cirkularity
Zatímco v civilních odvětvích je cirkularita často spojována s ochranou životního prostředí, v obraně má především bezpečnostní význam. Cirkularita v obraně dnes znamená především schopnost řídit celý životní cyklus techniky a materiálů způsobem, který snižuje závislost na externích dodavatelích a zvyšuje provozní odolnost. Tato logika se v praxi opírá o několik základních pilířů, které pokrývají provoz, vyřazování i opětovné využití klíčových komponentů a surovin.
1. Prodlužování životnosti techniky
První a největší segment tohoto systému tvoří prodlužování životnosti techniky (MRO). Namísto nákupu nových platforem se často volí cesta retrofitu a upgradu avioniky či softwaru, což šetří kapitálové výdaje (CAPEX) a prodlužuje životnost o desítky let. Spadají sem taky generální opravy či kanibalizace dílů pro udržení starších platforem v provozu. V tomto kontextu lze uvést příklad výrazné české zbrojařské skupiny CSG, která svou cestu ke globálnímu úspěchu začala právě jako prodejce a poskytovatel repasované armádní techniky. Tento model ukazuje, že schopnost uvést starší platformy zpět do provozu tvoří fundamentální stavební kámen průmyslové odolnosti. Podobně k tomuto segmentu přistupují i technologičtí lídři jako Thales, který prostřednictvím iniciativ, jako je kontrakt ABSOLU, konsoliduje podporu pozemní techniky a využívá třídění a recyklaci k zajištění spolehlivých dodávek kritických komponentů. [3] [4]
2. Demilitarizace a valorizace energetických materiálů
Další významnou oblastí je demilitarizace a valorizace energetických materiálů, kde se namísto prosté likvidace munice prosazuje filozofie R3 (Resources, Recovery, Recycling). Společnosti jako Nammo dokáží v tomto režimu recyklovat přes 90 % komponentů munice, přičemž vytěžené trhaviny nacházejí nové uplatnění v civilním těžebním průmyslu jako posilovací nálože. Tento postup je výrazně šetrnější k životnímu prostředí, protože se vyhýbá energeticky náročnému spalování a snižuje emise skleníkových plynů i spotřebu primárních surovin. Výzkumy ukazují, že zapracování vojenských výbušnin do civilních emulzních trhavin snižuje ekologickou stopu až o 80 % ve srovnání s klasickou likvidací v pecích, protože se tím eliminuje potřeba energeticky náročné spalování a následné čištění spalin. [5] [6] [7]
3. Elektronika a drahé kovy
Třetí pilíř se soustředí na elektroniku a drahé kovy, což je oblast systémově nejlépe rozvinutá díky programům americké agentury DLA. Tato agentura získává zpět zlato, stříbro či platinu z vyřazené techniky a vrací je do státního oběhu, čímž snižuje potřebu nákupů na volném trhu. Od roku 2016 DLA cíleně získává germanium ze zařízení pro noční vidění a termovizních systémů. Tento kritický materiál se vrací do národních zásob, což může ušetřit miliony dolarů a zajistit surovinu, u které jsou západní země často závislé na dovozu z Číny. Zrovna USA jsou u germania závislé na dovozu z 85 %, přičemž více než polovina pochází z Číny. [8]
4. Recyklace high-value materiálů
Technologickou špičku pak představuje recyklace high-value materiálů, kterou demonstruje britský projekt Tornado 2 Tempest. V jeho rámci jsou titanové součástky z vysloužilých stíhaček Tornado přeměněny na kovový prášek, z něhož se pomocí 3D tisku (aditivní výroby) vyrábějí nové díly pro letouny příští generace.
Projekt „Tornado 2 Tempest“: Průlom v recyklaci titanu
Projekt Tornado 2 Tempest představuje revoluční zlom v udržitelnosti obranného průmyslu, neboť jde o vůbec první iniciativu, která úspěšně vrátila recyklovaný kovový materiál do testovacího provozu na leteckém motoru. Tato spolupráce mezi britským ministerstvem obrany (DE&S), společností Rolls-Royce a technologickou firmou Additive Manufacturing Solutions (AMS) ukazuje cestu k plně uzavřenému materiálovému cyklu, který se neopírá o prostou likvidaci, ale o strategickou „těžbu“ vysoce hodnotného šrotu.
Iniciativa se zaměřuje na vyřazené letouny Tornado, ze kterých jsou odebírány titanové součástky s vysokou kritičností, jako jsou lopatky kompresorů, které by jinak skončily jako nevyužitý odpad.
Technologické jádro projektu spočívá v transformaci těchto vysloužilých dílů na ultrajemný kovový prášek, označovaný jako „feedstock“, prostřednictvím procesů čištění a atomizace. Tento prášek následně slouží jako vstupní surovina pro aditivní výrobu, konkrétně 3D tisk nových komponentů, jako je nosový kužel a lopatky kompresoru pro motor Orpheus, jenž je součástí vývoje letounu 6. generace Tempest. Testy na motoru Orpheus potvrdily bezpečnost a funkčnost těchto dílů v reálných provozních podmínkách, čímž se otevřely dveře pro integraci recyklovaných materiálů do nejmodernějších zbraňových systémů příští generace.
Hlavní přínosy tohoto projektu spočívají nejen v úsporách nákladů, ale taky snižují závislost na globálních dodavatelských řetězcích, zejména u titanu, který je často dovážen z geopoliticky rizikových regionů. 3D tištěné díly navíc vykazují vyšší kvalitu než tradičně kované součástky, protože aditivní výroba umožňuje produkovat komponenty, které jsou lehčí, pevnější a mají delší životnost.
Navzdory technologickým úspěchům existují bariéry, které brání okamžitému masovému rozšíření této metody. Mezi ně patří zejména vysoké náklady na certifikaci materiálů a technická omezení spojená s dohledatelností původu surovin u starších strojů. V mnoha případech chybí podrobné informace o přesném materiálovém složení techniky pořízené před desítkami let, což ztěžuje efektivní třídění a následné zpracování šrotu. Proto bylo v projektu zavedeno využití Digitálního produktového pasu (DPP), který zachycuje data o provenienci a životním cyklu materiálu, což by mělo zajistit transparentnost a ochránit dodavatelský řetězec před použitím padělaných materiálů.[9][10][11][12] [13] [14]
Jaká je budoucnost cirkularity v obraně?
Pro budoucí podobu obranného průmyslu nebude rozhodující, kdo navrhne technicky nejsofistikovanější zbraňový systém, ale jestli jej bude možné dlouhodobě udržet v provozu – opravit, modernizovat a nakonec i rozumně rozebrat. Právě proto se dnes stále častěji mluví o nutnosti integrovat principy eco-designu už do fáze návrhu nových zbraňových platforem.
Nejde přitom o „zelený doplněk“ k existujícím programům. Modularita, opravitelnost a demontovatelnost se postupně stávají parametry operační udržitelnosti. Platí to i pro nejambicióznější projekty nové generace, jako je Tornado 2Tempest, jehož uvedení do služby se očekává kolem roku 2035. Pokud mají tyto systémy fungovat v prostředí dlouhodobého napětí a narušených dodavatelských řetězců, musí být od počátku navrženy tak, aby s nimi bylo možné pracovat i po desítkách let provozu.
Evropa má v tomto ohledu důvod k nervozitě. V oblasti kritických surovin je totiž strukturálně zranitelná. U titanu – klíčového materiálu pro letectví a obranu – je Evropská unie dlouhodobě čistým dovozcem, a to v poměru přibližně šest ku jedné u produktů a dokonce 10 : 1 u nezpracovaného titanu. Tato závislost je kritická, protože titan je nezbytný pro letecký a obranný průmysl. U dalších materiálů je situace ještě citlivější. Čína dnes kontroluje většinu světové těžby i zpracování vzácných zemin, bez nichž se neobejdou senzory, optika ani moderní elektronika. A Spojené státy na tom nejsou o moc líp – na dovozu jsou závislé u více než poloviny kritických nerostů.
V tomto kontextu začíná dávat smysl otázka, která by ještě před několika lety zněla okrajově: co se stane s materiály, které už jednou máme? Dokážeme je sledovat, znovu využít, vrátit do oběhu – nebo je nenávratně ztratíme?
Bez schopnosti sledovat původ a historii klíčových surovin není možné uvažovat o jejich bezpečném opětovném využití. To je jeden z hlavních důvodů, proč dnes recyklace naráží na své limity: chybí standardizovaná data a důvěra v materiálový původ. Zavedení celooborových standardů v akvizičních politikách by proto nebylo byrokratickým cvičením, ale předpokladem pro skutečnou materiálovou strategii.
Zároveň je ale nutné zůstat střízlivý. Ne všechno lze recyklovat efektivně. Recyklace vzácných zemin je technologicky náročná a často ekonomicky nevychází, zejména při nízkých cenách primárních surovin. Materiálové pasy narážejí na bezpečnostní omezení a citlivost dat. A některé systémy zkrátka nikdy nepůjde „rozebrat elegantně“, aniž by to šlo na úkor výkonu nebo bezpečnosti. Cirkularita v obraně proto není univerzálním řešením. Je to selektivní strategický nástroj, který má smysl tam, kde zvyšuje odolnost a snižuje závislost.
Schopnost uzavřít materiálový cyklus a proměnit odpad zpět ve zdroj se v Evropě stává součástí debaty o technologické suverenitě, průmyslové konkurenceschopnosti a bezpečnosti. Na moderním bojišti totiž nebude rozhodovat jen to, kdo má nejpokročilejší technologii, ale kdo ji dokáže opravovat, udržovat a znovu postavit ve chvíli, kdy se globální dodávky zadrhnou. [2] [10] [11]
Zdroje:
[1] KPMG INTERNATIONAL (2025). Emerging trends in aerospace and defense 2025. Dostupné z: https://kpmg.com/
[2] European Commission (2025). A Competitiveness Compass for the EU. European Commission. Dostupné z: https://ec.europa.eu
[3] Thales Group (2025). Circularity for the defence industry. Dostupné z: https://www.thalesgroup.com
[4] Seznam Zprávy (2025). Komentář: Čím hůř, tím lépe. Z akcií CSG bude hit a ze Strnada příští Kellner. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/
[5] Ferreira et al. (2019). A Circular Economy Approach to Military Munitions: Valorization of Energetic Material from Ammunition Disposal through Incorporation in Civil Explosives. Sustainability Dostupné z: https://www.mdpi.com/
[6] Nammo (2024). Ammunition disassembly and recycling. Dostupné z: https://www.nammo.com/
[7] Nammo (2024). Demilitarization. Dostupné z: https://www.nammo.com/
[8] Electronic Waste. DOD Is Recovering Materials, but Several Factors May Hinder Near-Term Expansion of These Efforts. Dostupné z: https://www.gao.gov/
[9] Additive Manufacturing Solutions Ltd. (AMS) (2025). Tornado 2 Tempest. Dostupné z: https://www.additivemanufacturing.uk/
[10] Joint Research Centre (JRC) (2025). Closing the loop on the EU’s titanium supply chain. [online]. European Commission: EU Science Hub. Dostupné z: https://joint-research-centre.ec.europa.eu/
[11] Ministry of Defence (2025). Tornado 2 Tempest: Fighter jet component recycling project off to flying start. Dostupné z: https://www.gov.uk/
[12] Rolls-Royce (2025). Tornado 2 Tempest recycling project off to flying start. Dostupné z: https://www.rolls-royce.com/
[13] U.S. Government Accountability Office (GAO) (2016). Electronic Waste: DOD Is Recovering Materials, but Several Factors May Hinder Near-Term Expansion of These Efforts. Dostupné z: https://www.gao.gov/
[14] Wadey, G. (2025). From Tornado to Tempest: Pioneering Recycling in UK Defence Innovation. Dostupné z: https://www.mane.co.uk/